Jdi na obsah Jdi na menu
 


KŮŇ DOMÁCÍ Kůň domácí (Equus caballus) nebo prostě kůň je domestikované zvíře, patřící mezi lichokopytníky. Po několik tisíciletí lidské historie se koně používali především pro přepravu. Od 20. století se na nich jezdí hlavně rekreačně. Slovo kůň označuje jak samce, tak i samice koně. Kůň používaný k orání je oř (často je to vnímáno jako básnický výraz). Samička koně do čtyř let se nazývá klisnička, starší samice je klisna. Samice, která již rodila je kobyla. Samice v říji se hříná nebo se říná nebo vláčkuje. Gravidní samice se označuje pojmem březí nebo hřebná. Samice, která porodila se ohřebila. Sameček koně mladší čtyř let je hřebeček, starší je hřebec nebo valach (vykastrovaný hřebec). Mládě koně se nazývá hříbě. KŮŇ Kůň, tak jak ho známe dnes ve všech jeho podobách, je výsledkem dlouhé evoluce. Nejstarší předek koně žil zhruba před 60 miliony let a dosahoval výšky od 25 do 45 cm. Na předních končetinách měl 4 a na zadních 3 vyvinuté prsty. Během doby se díky klimatickým podmínkám toto zvíře velmi změnilo. Praotec koně byl typický všežravec žijící v tropických pralesích, které nabízely určitou ochranu. Změna klimatu zapříčinila úbytek pralesů a jejich změnu v travnaté pláně a prérie. Prapředek dnešního koně byl nucen se přizpůsobit novým životním podmínkám a postupně se vyvinul v typického stepního býložravce, který musel být schopen dosáhnout velké rychlosti, aby se zachránil před dravci. Při rychlém pohybu používalo toto stepní zvíře pouze svůj prostřední prst. Ostatnívnější prsty na předních i zadních končetinách postupně zakrněly. Prostřední prsty na předních a zadních končetinách vytvořily relativně pevné kopyto, jak ho známe dnes. Rámec koně se mnohonásobně zvětšil. Zvětšila se také mozková část a díky změnám v jídelníčku se výrazně změnil chrup. Nejenom ždodenním životě, používá selekci a cílevědomý chov ke zvýraznění těch vlastností, které jsou vhodné pro využití koně. Takto se vyvinul kůň tažný, jezdecký a soumarský. Po druhé světové válce se použití koně jako tažného a pracovního zvířete v zemědělství silně snížilo v důsledku zvýšené mechanizace. Pro koně, jejichž význam stále slábl, nastaly zlé časy. Díky mechanizaci však měli lidé také více volného času, a tak se pro koně zrodil nový úkol v oblasti sportu a rekreace. V chovu proto vidíme také důležitou změnu v zaměření. Těžcí tahouni uvolnili místo lehčím, tzn. jezdeckým typům. POHLAVÍ KONÍ HŘEBEC HŘEBEC- Hřebec je kůň samčího pohlaví. Hřebci se vyznačují silnou stavbou těla a mohutným krkem. Rámec těla bývá u hřebců více čtvercový než u klisen. Také v chování se hřebci výrazně liší od klisen. Své okolí více pozoruje a překypuje energií. Pozorný, dobře stavěný hřebec představuje pro mnohé jeden z nejkrásnějších pohledů. Nevýhodou je, že hřebci, zejména v období říje, rychleji znervózní a nesoustřeďují se plně na svou práci. Na druhou stranu se však učí rychleji. Nesmíme však příliš generalizovat. Každý kůň má svůj charakter a schopnosti. Hřebec, který obdrží licenci k připouštění klisen, je plemenný hřebec (plemeník). KLISNA KLISNA- Klisna je kůň samičího pohlaví. Stavba těla je podélnější než u hřebců. Při běžném zacházení se klisna projevuje všeobecně klidněji než hřebec, ale pravidelně se vyskytují i opačné případy. Říjící klisna má taky své mouchy. Má-li klisna pro chov dobré vlastnosti, a proto se do chovu zařadí, nazývá se chovnou klisnou. VALACH VALACH- Hřebce, kterému byla operativně odstraněna varlata (kastrace), ztrácí svou plodnost. Kastrovaný hřebec se nazývá valach. Valach bývá většinou klidnější než "opravdový" hřebec. To je pro mnohé majitele hřebců důvodem ke kastraci. JIRČÁK JIRČÁK- Jirčák je hřebec, který má v šourku pouze jedno varle. Druhé varle nějakou příčinou zůstalo zadrženo a nesestoupilo do šourku. Takový hřebec bývá někdy neplodný, ale vůči klisnám projevuje normální hřebčí pudové chování. NEJRYCHLEJŠÍ KŮŇ SVĚTA Jmenuje se Hagst Overdose. V zádech měří 1,64 metru,váží 410 kg a za šest sekund zrychlí na 65 km v hodině. Jeden kilometr stihne tento plnokrevník za 54,4 sekundy. Jen Americká antilopa vidloroh je na této vzdálenosti s 88 km v hodině rychlejší. Z 12 závodů má Hangst Ovrdose 12 vítěství, za které dostal jeho majitel 5 200 000 Kč. Šťastným majitelem je Maďar Zoltman Mikoczy, který Overdose koupil před čtyřmi lety na jedné aukci za 65 000 Kč. Dnešní cena koně je kolem 130 000 000 Kč. V současné době je slavný Overdose k vidění v Berlíně, kde je na rehabilitaci po zranění obou předních nohou. SRSTI KONÍ ZBARVENÍ SRSTI KONĚ Barvu koně určuje barva krycích chlupů. Dle barvy srsti rozdělujeme koně na jednobarevné a vícebarevné. V kategorii vícebarevných existuje mnoho různých variací. VRANÍK Zcela černě zbarvených koní není mnoho. Je-li kůň opravdový vraník, to poznáme podle barvy chlupů na nozdrách a ve slabinách. Černý hnědák má v těchto místech hnědou srst, vraník nemá nikde hnědou srst. Někdy se u vraníků stává, že v létě vlivem slunečního záření dostane jejich srst lesklý nádech do hněda. ČERNÝ HNĚDÁK Základní barva černého hnědáka je černá, okolo huby a ve slabinách má barvu hnědou. HNĚDÁK Hnědáci se vyskytují v mnoha odstínech od světle až po tmavě hnědou. Vždy však platí, že ocas a hříva jsou černé. RYZÁK Ryzáci mají po těle srst rezavou různých odstínů od barvy světle zlatohnědé po tmavě červenohnědou. Hříva a ocas mají většinou stejnou barvu jako srst, mohou však být o něco světlejší či tmavší. Bílé odznaky na hlavě a končetinách jsou časté. BĚLOUŠ Je-li kůň celý šedobílý, je to bělouš. Bělouši se rodí s tmavou srstí a dělíme je na vybělující a nevybělující. Vybělující bělouši časem vybělují, až je srst zcela bílá (bílý bělouš). Nevybělující bělouš má po narození a vylínání svou definitivní barvu. Podle barvy přimíšených chlupů rozeznáváme červené bělouše, hnědé bělouše, mourky (s černou hlavou). BÍLÝ BĚLOUŠ Bílí bělouši mají čistě bílou srst na růžové kůži. Oči musí být tmavé. Má-li takový kůň oči červené nebo modré, je to albín. ALBÍN Albíni postrádají pigment. Mají nepigmentovanou kůži, bílou nepigmentovanou srst a oči modré či červené. Albíni někdy příliš citlivě reagují na ostré světlo a nejlépe vidí v pološeru. ŽLUŤÁK NEBO IZABELA Izabely mají barvu srsti do žluta na světlé nebo tmavé kůži. Koně s tmavou kůží mají často krásný zlatavý odstín a říká se jim zlaté izabely. Koně s kůží světlou (světlé izabely) mají hřívu a ocas bílé.Také kopyta bývají často světlá. PLAVÁK Plaváci mají plavou barvu různých odstínů. Ocas a hříva je vždy černá a také srst na končetinách bývá tmavší. PALOMINO Název palomino poukazuje na zlatohnědou srst a bílou hřívou a ocasem. JABLEČNÝ BĚLOUŠ Je to vybělující bělouš, který časem postupně ztrácí tmavé chlupy, a tím také své grošování (jablíčka). HNĚDÝ STRAKOŠ Těla hnědých strakošů jsou pokryta bílými, hnědými nebo rezavými skvrnami. Má-li takový kůň také černé skvrny, je to tříbarevný strakoš (tricolour). Quarter horse,který má zbarvení hnědého nebo černého strakoše, se nazývá paint. TYGR NEBO HERMELÍN Tento kůň má na bílé srsti po celém těle malé pravidelné tmavé skvrny. Podle barvy těchto skvrn rozlišujeme žluté, červené, hnědé a černé tygry. SVĚTLOHŘÍVÝ RYZÁK Tento razák má světlou hřívu a ocas. KOŇSKÉ RASY STAROKLADRUBSKÝ KŮŇ Starokladrubský kůň - Hřebčín Chrastice Starokladrubský kůň je řazen k tzv. barokním plemenům koní a v celém světě je považován za geneticky jedinečného. Zařazením do seznamu ohrožených plemen mezinárodní organizací FAO získal starokladrubský kůň statut genové rezervy. Český stát starokladrubskému koni v roce 1995 přiznal statut národní kulturní památky. Poprvé je tak na hospodářské zvíře nahlíženo jako na živoucí umělecké dílo. Český teplokrevník jako by v sobě odrážel spletitou historii českých zemí, které jsou svou polohou v srdci Evropy přímo předurčeny k tomu, aby se v jejích dějinách střetávaly nejrůznější vlivy. I v českém teplokrevníkovi se střetává krev nejrůznějších plemen, která se podílela na vzniku tohoto koně. Ale jak to všechno začalo? V habsburské monarchii měly na vývoj chovu koní významný vliv vojenské hřebčíny, které produkovaly plnokrevné, polokrevné, arabské a angloarabské plemeníky. Tento vliv se pochopitelně dotýkal i chovu koní v zemích Koruny české. Základ chovu teplokrevných koní v Čechách a na Moravě tak tvořily, kromě nepatrného podílu původních plemen, právě polokrevné kmeny vzešlé z vojenských hřebčínů, jmenovitě kmeny Furioso, Nonius, Gidran a Przedeswit. ČESKÝ TEPLOKREVNÍK hřebčínského chovu vzešel z kmenového stáda clevelandských klisen pocházejících z chovu v Kladrubech nad Labem a z klisen patřících k již zmíněným polokrevným kmenům. Později byl pak chov teplokrevných koní ovlivněn východofrískými zejména pak oldenburskými hřebci, kteří se využívali ke zvýšení mohutnosti. V takto se rozvíjejícím chovu českého teplokrevníka vzniklo několik krevních linií, z nich je třeba zmínit linii Bystrý, nazvanou podle jejího zakladatele hřebce Bystrého, narozeného roku 1919, tato linie se stala nejrozšířenější oldenburskou linií v chovu českého teplokrevníka. V letech po druhé světové válce se typ českého teplokrevníka začal ustalovat, ale zároveň v této době dochází i k útlumu chovu koní, jenž se pochopitelně dotýká i chovu českého teplokrevníka. Český teplokrevník, který ztrácí na významu jako kůň pro práci v zemědělství, je proto převeden z robustního typu koně určeného především pro využití v tahu na moderního teplokrevníka s převahou jezdeckého typu. Děje se tak prostřednictvím křížení s hannoverskými, trakénskými a plnokrevnými hřebci. Na začátku sedmdesátých let víceméně splývá český teplokrevník s moravským teplokrevníkem. Od roku 1971 je pro populaci teplokrevných koní v Čechách a na Moravě používán název český teplokrevník, v rámci toho se pak rozlišuje český teplokrevník českého chovu český teplokrevník moravského chovu. Český teplokrevník se jako plemeno vyvíjí i v současné době a to v rámci šlechtitelského programu, který realizuje Svaz chovatelů českého teplokrevníka. Charakteristika Český teplokrevník je kůň s dobrou konstitucí, který je poměrně dlouhověký. V jeho vzhledu se objevují znaky, které zřetelně odkazují na jeho kočárové předky. Povahově je český teplokrevník charakterním koněm, který se dobře chová ve stáji, je přiměřeného temperamentu, dobře krmitelný a učenlivý. Jeho chování pod sedlem je dobré, je to s chutí skákající kůň. Vzhledově jde o moderní typ ušlechtilého a výkonného koně s dobrými a výraznými liniemi a dobře vyvinutými svalovými partiemi. Hlava je ušlechtilá suchá, oči jsou výrazné s klidným výrazem, stejně tak jsou výrazné i nozdry. Krk je dostatečně dlouhý, dobře osvalený, zmenšující se směrem k hlavě, nasazený v mírném oblouku, lehce a pravidelně ohebný mezi hlavou a kohoutkem. Lopatka je dlouhá a šikmá s dobrým osvalením plece. Přiměřeně dlouhý kohoutek přechází v pevný, středně dlouhý, pružný hřbet, na něj navazují pevná, dobře vázaná bedra. Končetiny jsou silné, svalnaté se suchými výraznými klouby. Barva srsti je v převážné míře hnědá nebo ryzá, může se však vyskytovat i bílá nebo plavá, poměrně vzácná je černá barva. Plemenné znaky Výška v kohoutku se pohybuje v rozmezí 165 - 175 cm. Obvod hrudníku je 200 cm. Obvod holeně je 22 až 23 cm. Hmotnost je 600 kg. Využití Dříve byl český teplokrevník využíván pro práci v zemědělství, především pak v tahu. Současný typ českého teplokrevníka je ale mnohem více jezdeckým typem všestranného koně, u kterého se nabízí široká škála jeho využití ať už v jezdeckém sportu a v jeho nejrůznějších disciplínách, včetně soutěží všestrannosti, nebo v rekreačním ježdění. ANGLICKÝ PLNOKREVNÍK vznikl z křížení domácích koní s orientálními koňmi. Je to mohutné plemeno používané především v jezdectví jako dostihový a sportovní kůň. Převládají hnědáci různých odstínů a ryzáci. Angl. plnokrevník je považován za nejrychlejšího koně na světě. Má pevnou konstituci a díky tomu podává na dostihové dráze prvotřídní výkony. Má větší nároky na ošetřování, zacházení a krmení. Pokud se s ním špatně zachází, snadno se zkazí. Přirozené reflexy jedinců tohoto plemene jsou sníženy nebo úplně vymizely, a proto není bez péče. Tento nejrychlejší kůň na světě byl záměrně vyšlechtěn v Anglii v 18. století. Základem byly domácí klisny, gallowayové a hobby, křížené se španělskými a italskými importy. Tito domácí závodní koně pak byli zušlechtěni orientálními koňmi. Za předky plnokrevníka se považují tři hřebci. První byl pravý arab z Nadžu v Arábii jménem Darley Arabian. Byl zakoupen v Aleppu v Sírii a do Anglie byl dovezen r. 1705. Tento hnědák se narodil v r. 1702 a stal se zakladatelem linie Eclipse. Byerley Turk, vraník neznámého původu, byl získán jako kořist od Turků údajně r. 1683. Narodil se patrně r. 1680 a do Anglie se dostal r. 1689. Do chovu byl zařazen o rok později a stal se zakladatelem linie Herold. Godolphin Barb, hnědák narozený v Tunisku r. 1724, se do Evropy dostal jako dar pro francouzského krále Ludvíka XV. Dojem neudělal a po všelijakých trampotách byl kolem r. 1730 odvezen do Anglie, kde se stal předkem linie Matchen. Anglický plnokrevník je vysoký, štíhlý kůň s dlouhým krkem. Také nohy má dlouhé, hlavně horní partii zadních noh až po hlezení kloub. Výška se pohybuje od 165 do 175 cm, obvod hrudi od 180 do 195 cm, holeň od 19,8 do 21 cm. Hmotnost bývá 500-600 kg. Rozměry u tohoto plemene nejsou závazné, záleží na účelu, hackové bývají třeba jen 143 cm vysocí, sprinteři měří kolem 160 cm, hunteři naopak přes 170 cm. Jsou to vraníci, hnědáci, ryzáci i bělouši. Od arabů se liší rovným profilem, výrazným kohoutkem, dlouhým, ale silným hřbetem, nápadně dlouhou šikmou lopatkou a níže nasazeným ocasem. Chod je nízký, úsporný a dlouhý. Plnokrevník je sportovní a dostihový kůň, náročný na péči. Eclipse Nejslavnější z plnokrevníků, nikdy neporažený Eclipse, žil v Anglii v 18. století a stal se zakladatelem významné linie plnokrevníků, z níž pocházejí více než tři stovky šampionů. Jeho potomci se významně podíleli i na vzniku mnoha cenných plemen, mimo jiné i polokrevníků Furioso a řady dalších. Byl to kůň tak slavný, že se zachovalo několik jeho portrétů. LIPICKÝ KŮŇ Hřebčín v Lipici, ležící severně od Terstu, byl založen r. 1580, a to stejně jako o rok starší hřebčín kladrubský pro potřeby habsburské monarchie. Na počátku byli dovezeni španělští koně, 9 hřebců a 25 klisen, později, tj. koncem 18. století, byli do chovu zavedeni neapolitáni a kladrubáci a začátkem 19. století i arabi (siglavi). Pokus o zušlechtění arabskou a později i anglickou krví se nepodařil, protože koně ztráceli svůj typický vysoký chod, nezbytný pro uplatnění ve španělské škole. Proto se dodnes chovají původní typy - Maestoso a Favory po kladrubácích a Conversano a Neapolitano po italských předcích. Lipicán je kůň reprezentační, byl určen pro vídeňskou šlechtickou jízdárnu a tam se uplatňuje dodnes. Pro tyto účely však dnes chová lipicány menší postavy hřebčín v Piberu u Štýrského Hradce (Rakousko). Větší typ lipicána se osvědčil v armádě, v zápřeži i jako kůň pracovní. Menší typ měří v kohoutku 154-165 cm, u nás chovaný měří až 168 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 550 kg. Velmi pěkná hlava má většinou rovný profil, ale může mít i lehký klabonos. Lopatka je strmá, což v tomto případě není chyba, protože podmiňuje vysoký chod. Trup je hluboký, dobře osvalený, nohy kratší, silné, kopyto pevné. Ocas je vysoko nasazený i nesený, hedvábný. Kůň není příliš rychlý, ale je velmi obratný a učenlivý, všestranný. Převládají bělouši, a to vybělující, hříbata jsou hnědá nebo černá. Asi 20% lipicánů jsou vraníci nebo hnědáci. HAFLING Vývoj: Haflingský kůň pochází z alpské oblasti Rakouska, kde vznikl jako důsledek křížení domácích norických koní s hřebci orientálního původu (Dahoman a El Bedavi). Později byl chov částečně ovlivněn i horskými koňmi malého rámce (norik, hucul, polský konik). Díky uzavřenému chovu se významným způsobem ustálily exteriérové i užitkové vlastnosti těchto koní natolik, že se vyznačuje velmi typickým vzhledem. Jeho dlouhověkost, odolnost a příjemný charakter způsobily, že se rozšířil do více než 20 zemí světa. Nejznámější z ostatních chovů je v Itálii, kde je tento kůň mírně většího rámce a mohutnější stavby ve srovnání s rakouským haflingem a je označován jako kůň aveliňský. Charakteristika: Hafling je mohutný kůň malého rámce (kohoutková výška 140 cm), chovaný původně v hospodářském, všestranně užitkovém typu. Jeho typickým znakem je zbarvení (ryzák se světlou hřívou nebo žluťák) a husté žíně v hřívě a ohonu světle žluté až bílé barvy. Hlava je krátká, široká, mírně štičího profilu, krk klenutý, středně nasazený, kohoutek méně výrazný, delší pevný hřbet, mohutně osvalená bedra, dobře utvářená záď. Končetiny jsou korektní, kostnaté, s výraznými klouby, chod je jistý, korektní, pružný v kroku i klusu. Vyznačuje se dlouhověkostí, nenáročností na krmení i ošetřování, vysokou plodností, schopností dobré regenerace po námaze, příznivým, vyrovnaným temperamentem a dobrým charakterem. Původní hospodářský typ se v posledních letech mění na ušlechtilejší a jemnější typ jezdecký, s vyšším podílem orientální krve. Využití: Hafling byl původně využíván jako velmi výkonný hospodářský kůň použitelný jak pro práci v tahu, tak k nošení břemen, případně i k jízdě pod sedlem. S rozšiřujícím se využitím pro jezdecké účely nalézá v současnosti uplatnění především jako vynikající a všestranně využitelný kůň pro turistiku. Jeho atraktivní vzhled, dobrý charakter a nenáročnost na ošetřování i výživu vytváří podmínky pro jeho rozšíření v turistických jízdárnách. Díky pružnému pohybu a malému rámci je dobře využitelný pro jezdecký výcvik dětí. Ze sportovních disciplin se v zahraničí uplatňuje v posledních letech ve westernových disciplinách (trail, reining). TEST O KONÍCH TEST DOBRÝ DEN OTEVŘETE SI TEXTOVÝ EDITOR NA POČÍTAČI. NAPIŠTE SI ČÍSLO OD 1 DO 9 A PÍŠTE SI KE KAŽDÉMU ČÍSLU SVOJI ODPOVĚĎ. NAPSANÉ TESTY ODESÍLEJTE PODEPSANÉ V PŘÍLOZE NA MAIL MASEK.BENESOV@SEZNAM.CZ. NA ZPĚT VÁM ZAŠLU VYHODNOCENÝ TEST JEŠTĚ S KRÁTKÝM POVÍDÁNÍM O KONÍCH. 1) Jaké jsou základní chody koně? a) krok, cval, trysk b) krok, klus, cval c) krok, klus, cval, trysk 2) Jak se jmenuje nástroj, kterým odstraňujeme koni ze srsti pot a prach? a) hřbílko b) hřeben c) kartáč 3) Které obilí je pro koně nejvhodnější? a) oves b) pšenice c) žito 4) Ze které strany se máme vždy přibližovat ke koni? a) z levé b) z pravé c) je to jedno 5) Jak se nazývá koňský ocas? a) prut b) ohon c) cop 6) Jak se nazývá klín ve tvaru V v kopytě? a) zvon b) klín c) střelka 7) Jaký je nejrychlejší chod koně? a) krok b) klus c) cval 8) Jak se nazývá cvičení na koni? a) drezura b) voltiž c) western 9) Na přední noze koně nenajdeme? a) kaštánek b) spěnku c) hlezno
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:*

(zadny, 1. 12. 2013 18:38)

nepřehledmé a okopírováné no proste hrozný

zadny

(nwm:D, 24. 2. 2013 13:35)

Ano sem to opět já :D. Zajděte rovnou na wikipedii.. Bo je to okopčené.

zadny

(nwm :D, 24. 2. 2013 13:22)

Mohl by se tento článek rozdělit alespoň do odstavců. Přidejte nějaké podnadpisy. Bylo by to přehlednější. :)

hodně

(milda, 20. 11. 2011 16:14)

Vážně toho je až moc, a vůbec se v tom nevyznám

cooo

(aqna, 27. 11. 2010 10:16)

Podle me je toho az moc